Pod pojmem překlad (translace) se rozumí písemný převod původního textu z jednoho jazyka do druhého. Mluvíme-li o převodu sdělení v ústní podobě, jedná se o tlumočení.

Překlad

U překladů se rozlišuje především obor původního textu, tedy zda se jedná o text odborný, umělecký, náboženský atd. Nejběžnější je samozřejmě překlad mezi cizími jazyky, tedy interlingvální čili mezijazykový, ale existují také další druhy: intralingvální čili vnitrojazykový (v rámci jednoho jazyka, jedná se např. o modernizaci starých textů, které by pro dnešního čtenáře nebyly dostatečně srozumitelné) a intersemiotický čili meziznakový (mezi různými znakovými systémy).

Při překládání se klade důraz na přesnost a faktickou správnost. Překladatel musí mít nejen skvělou znalost obou jazyků, ale také znalosti v oboru, ve kterém překládá, cit pro jazyk a vědomosti v navazujících oborech. Zvláště náročné jsou v tomto ohledu umělecké překlady, kde nejde jen o překlad obsahu, ale také o jeho formu, estetickou hodnotu a schopnost přenést styl autora původního textu.

Tlumočení

Tlumočení, stejně jako překlad, rozdělujeme na základní druhy: simultánní a konsekutivní.

Simultánní tlumočení se nejčastěji využívá na konferencích, přednáškách a dalších podobných akcích. Řečníci na těchto akcích hovoří ve svém mateřském nebo jiném schváleném jazyce, tlumočníci v tlumočnických kabinách jejich projevy tlumočí do dalších jazyků.

Účastníci akce pak mohou do sluchátek zvolit tlumočení do jazyka, který jim nejvíce vyhovuje. Simultánní tlumočení s ohledem na technickou stránku věci také bývá označováno jako tlumočení kabinové.

Konsekutivní tlumočení probíhá tak, že tlumočník počká, než řečník dokončí část svého projevu a odmlčí se, čímž tlumočníkovi poskytne prostor pro přetlumočení projevu. Tento druh tlumočení se často využívá při rozhorech státníků, při výslechu zahraničních svědků apod.

Konsekutivní tlumočení může být bilaterální čili obousměrné (tlumočník tlumočí jak do svého mateřského, tak i do cizího jazyka) nebo jednosměrné (tlumočník tlumočí jednosměrně, zpravidla do svého mateřského jazyka).

Existuje také tlumočení z listu. V takovém případě tlumočník dostane text originálu a musí tento text plynně převést do cílového jazyka v podobě ústního projevu. I když má originál psanou podobu, hovoříme o tlumočení, neb tlumočník musí přenést obsah originálu do ústní podoby a vystupuje přitom před posluchači, měl by při svém projevu působit přirozeně.

V ruštině, na rozdíl od češtiny, se pro překlad i tlumočení používá označení perevod (перевод) a písemná nebo ústní podoba se upřesňuje přívlastkem – письменный перевод, устный перевод.

Překladatelskou i tlumočnickou činností se zabývá obor zvaný translatologie.